Je pro mě obrovská čest stát na reprezentační lavičce

Pane trenére, začal bych možná úplně z jiného soudku. Začal bych u slovenské juniorské reprezentace. Jak dlouho jste již hlavním trenérem hráčů U18? Jak jste se do této role dostal?

Hlavním trenérem slovenské osmnáctky jsem čtyři roky. Kvůli známým okolnostem (koronavirus, válečný konflikt na Ukrajině) byly pozastaveny mezinárodní akce, takže jsem se v této pozici zúčastnil dvou MSJ (minulý rok v Liberci a tento rok v Žilině). V minulosti jsem působil u slovenské U16. Jsem zároveň předsedou trenérsko-metodické komise. Je pro mě obrovská čest stát na reprezentační lavičce a pracovat s nejlepšími hokejbalisty na Slovensku v daném ročníku.

Vy jste se svým týmem absolvoval poslední dvě juniorská mistrovství světa. V roce 2023 v Liberci a teď se šampionát konal u vás v Žilině pro kategorie U16 a U18. Jak moc náročné bylo pracovat s týmem v takto krátké době? Přeci jenom se MSJ nekonají tak často.

Přípravě na MSJ se věnujeme v sezóně před MSJ, více hráčů bylo v širší nominaci na letošní Žilinu už minulou sezónu. Příprava je určitě náročná, podařilo se nám před MSJ setkat s hráči na šesti soustředěních. Vybrat hráče, kteří budou prospěšní pro národní tým a samozřejmě posunout je na požadovanou úroveň, je naše úloha.

Avšak vás potkal nepříjemný osud. V Liberci jste s Čechy prohráli ve finále, přičemž v Žilině vás naši hokejbalisté obrali o bronz. Jak to vidíte? Panuje z domácího mistrovství, kde jste měli velkou motivaci, pachuť?

Já nevěřím na osud. Na minulých mistrovstvích jsme měli výborné výsledky, určitě ne náhodou jsme vyhráli základní skupinu, dvakrát porazili Kanadu a dostali se do finále. Finále rozhodl jeden hráč ze soupeřova týmu, jinak jsme měli lepší tým, což jsme jednoznačně dokázali i vítězstvím s Čechy v základní skupině (6:0). Tento rok jsme opět prohráli náš poslední zápas na turnaji, družstva ve světové čtyřce jsou extrémně vyrovnaná. Mohlo to skončit různě, chyběl jen krůček. Jsem přesvědčený o tom, že spolu s realizačním týmem jsme udělali maximum pro medaili. Mrzí nás, že to nevyšlo. Někdy i díky takovýmto prohrám či neúspěchům se dokážete posunout na vyšší úroveň, lépe se připravit na další vrcholné akce. Nesmíme se dívat jen na celkový výsledek. Cesta, odhodlání a vytrvalost jsou důležité v dlouhodobém aspektu. Nejspíš více hráčů z letošního týmu bude ve sportu či životě úspěšných.

Jsem velmi rád, že takový program existuje

Dokázal byste srovnat juniorské naděje z různých zemí? Mluvím o Slovensku, Česku, Kanadě, Americe či Švýcarsku. Jak moc velké rozdíly tam jsou? A kde podle Vás nejlépe pracují s mládeží?

Slovensko, Česko, Kanada a USA jsou stále „odskočené“ výkonnostně jinde. Švýcarsko se pomalu dotahuje, myslím, že může na nejbližších turnajích udělat nějaké překvapení, což dokázali i v mužské kategorii. Kanada i USA mají obrovskou základnu. Hokejbal sice určitě nepatří mezi nejpopulárnější sporty v těchto zemích, ale hokejisté ho hrají velmi rádi jako doplněk a berou ho velmi vážně. Většina hráčů z obou zámořských týmů hraje nejvyšší hokejové soutěže v USA a Kanadě a určitě nejezdí do Evropy na MS jen na výlet. Mají vždy nejvyšší cíle, chtějí dokázat, že jsou nejlepší. Česko jednoznačně nejlépe pracuje s mládeží. Kontinuální poctivá práce přináší ovoce a to samozřejmě neříkám jen kvůli titulům mistrů světa, ale i kvůli celkové hráčské základně, práci s mládeží v klubech, rozvojovým mládežnickým kempům a náborovým akcím. U nás hokejbal má tradici. Podmínkami, počtem hřišť, klubů či celkovou základnou se s Českem těžko můžeme srovnávat. Pokud nenajdeme prostředky v blízké budoucnosti včetně dalších zanícených lidí na rozvoj hokejbalu, nebude jednoduché držet krok s nejlepšími týmy.

Vy jste toto téma mohl ještě více sledovat na campu talentované mládeže (CTM) do 18 let, který se konal v České Třebové. Tam jste se dostal díky programu Erasmus+ Sport na podporu vzdělávání trenérů a rozhodčích. S čím jste na CTM jel? Pouze jste sledoval či předával své zkušenosti hráčům a dalším trenérům?

Jsem velmi rád, že takový program existuje a že jsem dostal tu možnost se ho zúčastnit. Rád jsem blíže poznal úroveň vašich kempů a také jsem rád, že jsem mohl předat své zkušenosti zúčastněným hráčům. Zúčastnil jsem se některých tréninků a dva jsem vedl. Velmi se mi líbila úroveň i celková organizace kempu. Máte skutečně špičkový tým lidí, kteří vedou hokejbalovou mládež ve všech oblastech. Co je velmi podstatné, nebylo to jen po hokejbalové stránce, ale i v oblastech kondiční přípravy, fyzioterapie či regenerace, o hráče je maximálně postaráno. Realizační tým na kempu tvořilo 10 trenérů a manažerů, kteří se věnovali více než 60 hráčům a brankářům.

Nemůžu se nezeptat. Jak moc velký rozdíl vidíte mezi výchovou českých a slovenských hokejbalistů? U nás v Česku jsou populární právě CTM a další kempy. Dbáme i na mládežnické soutěže. Existuje podobný formát CTM i na Slovensku?

Výchova hokejbalistů na Slovensku je výrazně odlišná, opět se musím vrátit k podmínkám, jaké na Slovensku máme. Základna není velká, což můžeme vidět jak v počtu družstev přihlášených do soutěží, tak i v účasti družstev na slovenském poháru. Hokejbalových hřišť není mnoho, často chybí zázemí i lidé. Jsme velmi rádi, že hokejbal pokračuje v Nitře, Zohoru, Vranově, Popradě i Prešově. Výrazné místo na slovenské hokejbalové mapě má i Považská Bystrica, Martin. Potenciál vidíme i u dalších klubů, hlavně na východě Slovenska. Potřebujeme více klubů, kde se bude systematicky pracovat. Velmi rádi bychom pořádali letní kempy, určitě si rádi vezmeme příklad od vás. Jsme velmi rádi, že klubové letní kempy fungují v Nitře, Popradě, Skalici i Vranově. Cílem do příštího léta bude zorganizovat dovednostní celonárodní kempy.